Page 15 - LUCKY_9

15
Několik let žil ve Francii, kde učil
španělštinu, věnuje se veršům, překládá di-
vadelní hry. Syn herečky Veroniky Žilkové
Cyril Navrátil je od září jejím zástupcem na
oddělení herectví.
Žil jste 5 let ve Francii, co jste tam dělal a jaké jsou po- mám rád přísloví: Kdo šedesát dní stráví s cizinci, stane
dle vás zásadní rozdíly mezi životem v ČR a ve Francii?
Největší rozdíl jsem pocítil v kvalitě stravování. Když ve
Francii jdete do restaurace, nepoznáte na první pohled
rozdíl mezi sociálními vrstvami. Každý si dopřeje vydat- poměrně odlišné od toho, co děláte na konzervatoři, jak
né jídlo. Nikdo si nedá jen polévku, protože na druhý
chod nemá peníze. Raději pak budou mít otlučené auto,
zastaralý počítač. Ale nají se dobře. A to samé platí i
v supermarketech, kde je mnoho kvalitních potravin
levnějších než u nás. Asi to bude způsobené historií
národů. Naše minulost je čekání na lepší časy. Často
mlčky. Francouzi vezmou vidle a chtějí změnu hned!
foto: Internet Proto si raději dopřejí dobrý sýr dnes, než čekat na vy- Jaké je mít práci, kde pracuje skoro celá vaše rodina?
sněný palác, který možná nikdy nedostanou.
Četla jsem o vás, že se prý vzhledově podobáte Mr.
Beanovi, vidíte mezi vámi nějakou podobu
( třeba i povahovou )?
Není jediný, ke kterému mě přirovnávají. Na plážové
party jsem byl David Ghetta, jindy mě přirovnávali zase
k Sergi Gainsbourgovi. A Mr. Bean? Ano, toto slýchám
celý život. Snad už od školky. Rozhodně nedělám tak-
ové naschvály jako on. Možná se jako on nevědomky
chovám třeba při nakupování. Abych si zkrátil dlouhou
chvíli. Musím ale přiznat, že jsem jednu dobu vlastnil
stejné auto. Všichni víte, jaké mám na mysli…
Napsal jste sbírku milostných básní Antologie březnové
múzy. Co vás inspirovalo? Je vám poezie hodně blízká?
Proč? Máte oblíbené básníky?
Láska. Co jiného? Budu asi mluvit za všechny básníky:
Ano je, bohužel. Mám. François Villon je asi na vrcho-
lu. Ale jinak poesii moc nečtu. Nerad bych se nechal
podvědomě ovlivnit. A poté byl nařknut z plagiátorství.
I když v podstatě existují jen dva typy poesie. O lásce a
ta, co se na lásku naštvala.
Celé čtyři roky jste překládal divadelní hru Lopeho de
Vegy Ženy a sluhové. Kde jste vzal takovou velkou
nabídku?
Nevzal. Vymodlil jsem si ji. Od chvíle, kdy jsem začal
překládat ze španělštiny, toužil jsem přeložit nějakého
velikána. Trpělivě jsem číhal. A ejhle! V madridské
knihovně pan Alejandro García Reidy narazil na jednu
zapomenutou komedii Lopeho de Vega. Ženy a slu-
hové. A já po ní bez rozmyšlení skočil, neboť taková
příležitost se objeví jednou za život. Ještě jsem v té
chvíli netušil, že mi to zabere čtyři roky. Běžná divadelní
hra ze španělštiny mi trvala měsíc. Ale to nebyla ze
17. století a ve verších.
foto: internet, instagram
Umíte hodně jazyků. Říká se, že když člověk pochopí
humor určité národnosti, umí už na 100% jejich jazyk, je
to podle vás pravda?
Chápat humor, tedy celou kulturu, je rozhodně důležitě-
jší, než umět všechny slovíčka lekce 57 na straně 139.
K čemu vám to je, když budete ve Španělsku naštvaně
bušit na dveře zavřeného obchodu během siesty? Já
se jedním z nich.
Máte vystudovanou hispanistiku na FFUK, to je
jste se k učení dostal a jaké učíte předměty?
Nejen hispanistiku, ale také mezinárodní komunikaci
čeština-španělština. To znamená, že bych měl být s to
jednat s lidmi. To je na škole plné osobností důležité.
Vyučoval jsem jazyky dlouhou dobu, takže k učení
mám blízko. Navíc, já především supluji předměty, kde
mohu uplatnit svoje odborné znalosti. Jinak patřím do
administrativní složky školy.
Naše rodina
je opravdu
veliká. Takže
je těžké najít
místo v České
republice, kde
bych nepotkal
příbuzného.
Zvlášť v
uměleckých
oborech, které
máme všichni
chtě nechtě v
krvi. foto: z archivu POINTA
Vaše matka je vedoucí oddělení herectví a vy pracujete
pod ní, jaké to je? Je na vás přísná? Říká se, že nedělá
dobrotu, když spolu pracuje rodina a jeden je nadřízený.
Co si o tom myslíte?
Pokračovali jsme ve společné tvorbě, protože se nám
předchozí spolupráce osvědčila. Jsme efektivní tým. Já
jsem její zástupce. To znamená, že nepracuji pod ní, ale
s ní. Dotahuji do konce to, co by nestihla sama za co
nejkratší čas a co nejlépe.
Jaké máte vztahy se studenty, je to pro vás poprvé pra-
covat s mladistvými?
Jsem panu řediteli za tuto možnost velmi vděčný. MKP
je plná kreativních lidí. Cítím se tam velmi dobře. Co
se týče studentů, mám ten pocit, že touto dobou už
všichni vědí, že se na mě mohou spolehnout a obrátit
s jakýmkoliv problémem. Učil jsem již ve Francii žáky
podobného věku. A vím, že není hlavní jim předat
všechny vědomosti, ale především se jim snažit ukázat
cestu, na kterou se mohou díky škole vydat…
Tereza Havlová, Natálie Šámalová